Kapka Naděje

Vyšlo v místním deníku

v Mostech u Jablunkova

Za pravdu bojuji jako husita", říká Svobodová

Vendula Svobodová přijela do našeho regionu díky své nadaci Kapka naděje. Společně s ředitelkou nadace Elen Švarcovou předaly nemocnici v Havířově inkubátor v ceně 650 tisíc korun a pokračovaly v cestě do Mostů u Jablunkova. Tam strávily víkend a převzaly výtěžek z dražby dřevěných soch. Při té příležitosti nám také Vendula Svobodová poskytla rozhovor.

Začnu obligátně: Jak se Vám u nás líbí a co jste za ten víkend absolvovala? Líbí se mi tu moc a program jsem měla bohatý. Přijela jsem v pátek večer a hned v sobotu dopoledne mě bez diskuse vytáhli na procházku. Bylo to po dlouhé době a já se chvíli urputně bránila. Pak jsme ale propadla všeobecnému nadšení a zamířila se svými průvodci na Trojmezí. Zastavili jsme se i v hrčavského kostelíku, kde nám místní kronikář vyprávěl o dějinách obce. Pak jsme navštívili místní hospůdku, kde jsme dokonce obdrželi turistickou známku. Za to, že jsme ušli kilometr. Ale bylo to hezké, dokonce nám zasvítilo sluníčko. Odpoledne jsme vyzkoušeli pivní lázně na Bahenci, což byl úžasný relax. Ale vzápětí jsme zdravý životní styl trochu zazdili pečeným kolenem ... No a večer patřil plesu v hotelu Grůň a při té příležitosti jsem převzala šek pro Kapku naděje. Zatímco Vy osobně se v charitě angažujete dlouho, stále jsou lidé, kteří nevědí, co taková práce obnáší. Mohla byste jim to přiblížit? Zrovna včera se mi stalo, že někdo u stolu říkal: Charita, charita, vy s tím naděláte, co to je za práci? Spousta lidí totiž vidí jenom to, že se oblečete do pěkných šatů, nazujete lodičky a převezmete šek. Jenže nevědí, že to samo o sobě je už jen výsledný efekt. Před tím je práce nad projekty, které musí být smysluplné, aby sponzory oslovily, musí být transparentní, protože dárci chtějí mít zpětnou vazbu. Když někdo věnuje peníze, chce vědět kam přijdou, jestli za ně koupíme přístroj nebo vybavíme dětskou hernu. Já jsem téhle práci zasvětila hodně času, dělám ji už osm let. A myslím si, že Kapka naděje je právě jednou z těch nadací, které splňují všechny potřebné aspekty. Nebylo vždycky lehké uspět, i v tomhle oboru totiž zažijete nejrůznější prohry a ztráty. Ale já byla od samého začátku hodně tvrdohlavá až urputná. Šla jsem za svým a spoustu věcí jsem tzv. vydupala ze země. Když jste mluvila o té zpětné vazbě, můžete nám říci, k čemu bude příspěvek od Mostečanů využit? Samozřejmě. Tyto peníze půjdou do projektu banky pupečníkové krve. Většinou se snažíme získané prostředky vždy vrátit do kraje. A tak doufáme, že nás osloví i třinecká nemocnice. Obzvláště, pokud sem budeme jezdit pravidelně. Domluvili jsme se totiž v Mostech, že z toho uděláme malou a užitečnou tradici. Setkáváte se v charitě i s podvodníky? A jé je, nevěřila byste, kolik jich je! V žádném případě se neobejdeme bez toho, že bychom neprověřovali konkrétní lidi, k nimž peníze míří. Ovšem na druhou stranu je hodně těch, kteří pomáhají opravdu ze srdce. My si nesmírně vážíme všech drobných dárců, kteří třeba dávají jen stovku měsíčně. Ale mají trvalý příkaz v bance a posílají ji opravdu každý měsíc. Sedíme tu pod sjezdovkou, a tak mě napadá, lyžujete? Já ráda, ale můj manžel nelyžoval a postupně mě přesvědčil, že ani já vlastně lyžovat nemusím. Když jsme spolu jezdili na hory, dopadlo to tak, že zpočátku jsem dvakrát sjela kopec a pak lyže nechala pod sjezdovkou. Postupně to vypadalo tak, že lyže zůstávaly v hotelu a nakonec jsem je ani nevytahovala z auta. Ale sem na lyže určitě přijedu. A vezmu i syna. Je tu opravdu hezky. Děkuji za rozhovor Dana Kohutová

Poděkování dárcům

Activa Beznoska Jaroslav Beran Family Foundation Shell Tesa