Kapka Naděje

Příběh Zuzky, která podstoupila transplantaci kostní dřeně.

Březen 2009 – Zuzana, 18 let
 
 
            Ležím na posteli, není mě dnes moc dobře. Je to vlastně už dost dlouho, co se potýkám s nějakými bolestmi, zdravotními problémy. Když tak člověk „nic nedělá“ má čas na přemýšlení. Co bude, co bylo, jak dál. Jak jsem se dostala až na transplantační jednotku ? Bylo to v roce 2006. V té době jsem byla dívka „ krev a mléko“ a takový ten slovanský typ. Při mé výšce 175 holka jako hrom. Bylo září a já začala chodit na střední zahradnickou školu s maturitou. V té době jsem často měla problémy se zády. Byly chvíle, kdy jsem pociťovala nepříjemnou bolest kolem lopatek a v zádech. Ale lékaři říkali, že je to díky mé „nadváze“. Tak jsem byla klidná. Protože však obtíže byly stále intenzivnější, byla jsem vyšetřena podrobněji a objevili u mne nádor v hrudníku. Byla to rána z čistého nebe! Tím začal můj velký boj a tím jsem se dostala jako venkovská holka do Prahy. Jen to bylo jinam, než bych byla chtěla. Začal mě jiný život, ohraničený nemocnicí Motol a nemocničním pokojem. Prošla jsem tím čím projdou pacienti s nádorovým onemocněním. Po chemoterapii jsem zvracela, měla pusu plnou aftů, vypadaly mě mé krásné vlasy, řasy. Zatím co ostatní holky randily, já jsem si „užívala“ 7 měsíců léčby chemoterapií. Domů jsem se dostávala jen málo, stále jsem potřebovala nějaké léky a můj stav nebyl dobrý. Když jsem dostávala poslední blok chemoterapie dostala jsem zánět, který měl původ v zubu. Rozšířil se do obličeje, dále do celého těla. Čekalo mě vytržení 4 předních zubů! V té chvíli jsem byla ochablá, nemohla jsem už ani vstát. A pak došlo ke zlepšení a svitla mě nová jiskra. Znovu jsem se učila ovládat své tělo, sedět, stát a chodit. Byla to fuška. Já jsem se ale nevzdávala a pak přišla ta krásná chvíle-jde se domů!! Doma jsem byla již několik měsíců a přišlo to znovu!! Zase mě bolela záda! Věděla jsem, že opět není něco v pořádku. Měla jsem velký strach. Bohužel vyšetření ukázaly, že má nemoc je opět zpátky, ale v jiné podobě. Přišly další chemoterapie (už jsem je snášela lépe), také ozařování. Má kůže byla jak rudokožec, tělo bolelo. Má nemoc začala být putovní. Problém se dostal do kostí, zhroutil se mě krční obratel a tak jsem musela podstoupit operaci na spondylochirurgii. Mým novým šperkem byl vysoký límec, fixoval mojí krční páteř. Léčba zanechala své stopy. Chemoterapie zdevastovala moje ledviny, krvinky. Nezbývalo nic jiného než podstoupit transplantaci kostní dřeně. A tak jsem tu. Transplantaci mám za sebou a pomalu se cítím stále lépe. I když mě provázejí nějaké další komplikace, věřím, že se to brzo vše zlepší. Také jsem konečně začala přemýšlet co dál, až se dostanu opět domů. Moje další vzdělávání zůstalo po celou dobu léčby přerušeno. Byla jsem moc ráda, když mě byla nabídnuta pomoc při řešení mé budoucnosti. Za pomoci pedagogické poradkyně jsem si vybrala studijní obor kosmetička s maturitou. Bude mě umožněn individuální studijní plán. V současné době se musím začít připravovat z cizího jazyka a také všeobecných předmětů. Zjistila jsem, že jsem hodně zapomněla. Učení v nemocnici je fajn. Je to jiné jak ve škole. Učitele má člověk sám pro sebe, může si s ním i popovídat o jiných věcech než učení. Takže nyní zjišťuji, že se na školu těším a hlavně bych ráda dosáhla kýženého cíle-stát se kosmetičkou. Protože jsem dostala od paní Venduly Svobodové krásné botasky-na nové a šťastné vykročení, tak jsem již ten první krok udělala.        
 
                                                                                                                                                                         Zuzana K.


Díky spolupráci s Poštovní spořitelnou, která podporuje náš psychosociální projekt - vzdělávíní,  můžeme Zuzce umožnit absolovovat rekvalifikační kurz v oboru kosmetička.

Děkujeme všem, kteří nám pomáhají pomáhat.

NF Kapka naděje

Poděkování dárcům

Activa Beznoska Jaroslav Beran Family Foundation Shell Tesa