Kapka Naděje

Děkovný dopis - Chrustenice

VKLÁDÁME TYTO KRÁSNÉ ŘÁDKY, KTERÉ NÁM POSLALA JEDNA Z MAMINEK ZA VŠECHNY ZÚČASTNĚNÉ.
OZDRAVNÉ POBYTY NF KAPKA NADĚJE POŘÁDÁ JIŽ NĚKOLIK LET.  V POSLEDNÍCH TŘECH LETECH MŮŽEME TENTO PROJEKT FINANČNĚ PODPOŘIT  DÍKY SPOLEČNOSTI TESA TAPE S.R.O. NEJENŽE SPOLEČNOST FINANČNĚ PODPORUJE TENTO POBYT, ALE ROVNĚŽ JEJÍ ZAMĚSTNANCI PRO DĚTI PŘIPRAVÍ CELODENNÍ PROGRAM, KTERÝ JE VŽDY V DUCHU SPORTOVNÍHO KLÁNÍ. ROZZÁŘENÉ DĚTI SOUTĚŽÍ SEČ JIM SÍLY STAČÍ, OVŠEM VÍTĚZOVÉ JSOU VŠICHNI.

TENTO DOPIS JE PRO NÁS VELKÁ POCHVALA A ENERGIE PRO NAŠI DALŠÍ PRÁCI.

DĚKUJEME, ŽE S NÁMI POMÁHÁTE.

NF KAPKA NADĚJE


VE FOTOGALERII NALEZNETE FOTO Z CHRUSTENIC.


Dobrý den do Kapky,

rekondiční tábor v Chrustenicích byl jedním slovem senzační. Ale abych trochu přiblížila atmosféru a pocity, které nás, rodiče i děti, po těch pár dní provázely, je potřeba říct víc než "senzační".
Na táboře se sešly děti různých věkových kategorií, prakticky od batolat až po skoro dospěláky a všechny si to bez výjimky užily.
Ať se zamýšlím sebevíc, nenapadá mne nic, co by bylo nějak špatně. Ubytování v chatičkách bylo čisté a tak akorát na přespání, protože víc času tam pro bohatý program ani nikdo netrávil. Pro některé byly k dispozici i pokoje v hlavní budově, takže takový správný prázdninový komfort měl každý dle potřeb dítěte.
Ráno nás vítal usměvavý personál s voňavou snídaní stejně ochotně a vesele jako u vynikajícího oběda nebo večeře. Dítě rozbilo sklenici nebo talířek...no a co? Je to jen kus skla, větší strach měli majitelé o to, aby se nikdo nepořezal. Svůj jídelní lístek zjevně upravili speciálně pro tu veselou hordu dětí, které mnohdy chodily na přídavek - jaká významná změna pro oko rodiče od dob, kdy na jednotce pod vlivem léků a s bolavou pusinkou snědl malý či velký pacient tři tyčinky, dvě kompotované třešně nebo maximálně 5 lžic polévky.
Červnové počasí nám přálo, došlo i na koupání, přestože se v bazénku zrovna proháněl dálkově ovládaný motorový člun. Spousta soutěží, her, zábavy s pastelkami, keramickou hlínou, hudebními nástroji, převleky na karneval, prezentace hasičů s možností si vše vyzkoušet, výlet do Prahy na Petřínskou rozhlednu a do zrcadlového bludiště, návštěva soukromé sklárny v Nenačovicích, zkrátka nepřeberné množství aktivit, které bavily každého. Vzpomínám si na své pobyty na táborech a přestože trvaly třikrát déle, nemyslím si, že se na nich toho událo tolik co v Chrustenicích. Velikou zásluhu na tom všem mají nejen zaměstnanci Motola, kteří nám dávali pocit jistoty, že děti jsou pod dohledem a mohou si klidně odřít kolena nebo po dvou letech zase plavat v bazénu s jinou než balenou vodou. Veškeré to zázemí a vlastně existenci pobytu bylo potřeba zvládnout také technicky a finančně. Je tedy více než jasné, že veliký dík patří těm, kdo se o to zasloužili, Kapce naděje a potažmo sponzorům.
 
Myslím, že tento pohodou a radostí nabitý týden byl snad pro všechny zúčastněné jedním z nejpříjemnějších zážitků za dlouhé, předlouhé měsíce strávené po nemocnicích nebo doma v nejvyšší pohotovosti při péči o naše léčené děti. Po večerce, kdy utahané a spokojené děti snily o příjemně stráveném dni, jsme společně rodiče, místní personál, lékaři či sestřičky, zkrátka všichni nad skleničkou něčeho dobrého souhlasně hodnotili, že tento rekondiční pobyt byl to, co všichni po tom fyzickém i psychickém vypětí potřebovali. Ne proto, že si chce někdo jen tak užít a nemuset se o nic starat, nevařit a koukat, jak mu někdo baví dítko hrou. Ale proto, že všichni z nás rodičů i dětí - ty především - jsme potřebovali přepnout na jiný než nemocniční režim. Jak správně řekl pan docent Sedláček, děti i rodiče potřebovali pochopit, že dítě zvládne víc, než si myslíme, že sice trávilo měsíce jen v nemocniční posteli, ale stav se změnil a je potřeba změnit postoj. Ze sterilního prostředí jednolůžkového pokojíku a poté sterilně upraveného bezpečí domova dítě vyběhlo ven, kde jsou zase ty známé věci, zvířátka, další děti, které nadlouho holky i kluci viděli skutečně jen v televizi nebo na fotkách, možnosti sportovat a hrát si, běžné nástrahy a samozřejmě a hlavně to opravdové dětství, které bylo potřeba na dlouhý čas tak trochu odsunout. Jsem přesvědčená, že tento pobyt mnohým pomohl, uklidnil neustávající obavy o zdraví dítěte, děti se naopak vymanily z úzkostné (i když obratně maskované) péče maminek a kdekoliv se pohybovaly, vždy byly pod něčím dohledem. Takže další změna, rodič si vychutnal zaslouženou kávu ještě teplou.
 
Prioritou je samozřejmě uzdravit dítě z jeho nemoci, ale pak přijde na řadu dětská duše, touhy a přání a potřeba být stejný jako ostatní děti. Některé děti byly od transplantace necelý rok a těžko by jim rodič mohl zabezpečit lepší a bezpečnější prázdniny než takové, jaké začaly právě tímto rekondičním pobytem. Byl skvělý, pro děti i rodiče osvěžující a nevšední a hlavně potřeba. Je to už půl roku a stále doma slyším "...mami, když jsme byli v Chrustenicích..."
 
Skutečně si myslím, že podpora takové aktivity je to nejlepší, co se dá pro děti po léčbě udělat a všichni si toho ceníme. Aspoň ti, s nimiž jsem v týdnu tam stráveném nejvíce komunikovala. Byla to vítaná změna pro všechny.
Takže dík patří i vám všem, kdo jste se o to zasloužili.
 
Mějte se hezky a přeji klidný předvánoční čas a ještě klidnější Vánoce.
PS: a hlavně zdraví!
Zdraví Blanka Budová
 
 
 

Poděkování dárcům

Activa Beznoska Jaroslav Beran Family Foundation Shell Tesa